Pitný režim u dětí část 1. | Blog

Léto je tu a mnozí rodiče začínají řešit pitný režim svých dítek. Když na toto téma dojde na mých přednáškách, vždy se někdo ozve s tím, že jeho dítě nepije nebo že se rodiči zdá, že pije málo. I já tuto otázku před časem řešila, protože moje starší dcera rozhodně mezi pijany nepatří. Některé zdroje uvádějí, že za normálních podmínek stačí dítěti 0,5 – 0,7 l na 15 kg tělesné hmotnosti. Toto doporučení se týká především dětí, které jsou často kojené a daleko lepší je vycházet z doporučení, které bere v potaz věk a váhu dítěte. Čím je totiž dítě mladší, tím víc je jeho organismus tvořen z vody.

Děti ve věku 1 – 4 roky by měly přijmout 95 ml na 1 kg své váhy. Ve věku 4 – 7 let 75 ml/1kg , ve věku 7 – 10 let 60ml/1kg , ve věku 10 – 13 let 50ml/1kg. Po čtrnáctém roce odpovídá doporučení stejným hodnotám jako u dospělé populace, tedy 30 – 40 ml/1kg.

Připravila jsem pro vás článek o pitném režimu, který budu zveřejňovat postupně. V dnešním příspěvku vám přináším informace o tom, jaké tekutiny jsou pro dítě vhodné, jaké ne a proč. Příště se podíváme na otázku množství – kolik je málo, kolik je moc, kdy děti pijí méně a jak poznat, že je třeba dítko zavodnit. V posledním dílu ze série o pitném režimu vám poradím několik způsobů, jak pitný režim malým i větším nepijanům zatraktivnit.

Jaké tekutiny by mělo dítě přijímat a jaké ne?

Vodu, vodu a zase vodu, případně vodu ochucenou bylinkami nebo čerstvým ovocem či čaj vhodný pro děti. Čistá voda obsahuje přirozeně se vyskytující minerály, které jsou pro tělo důležité. Příroda věděla, jak vodu ,,namíchat“, abychom jako druh žili a přežili. Dnes nám ve většině případů sice teče z kohoutku voda upravovaná, ale na druhou stranu hlídaná, takže se nemusíme obávat různých nemocí a obtíží z vody, které byly běžné v historii nebo se s nimi můžeme setkat na zahraničních cestách do některých destinací.

V některých oblastech je voda tvrdší a v některých je více chlorovaná. Oba faktory mají na chuť vody vliv a jestli patříte mezi senzitivnější jedince, nebude vám jedno, co po chuťové stránce pijete. V takových případech můžete vodu upravit již zmiňovanými bylinkami či velmi ředěnými čerstvými ovocnými a zeleninovými šťávami, případně bylinnými a ovocnými čaji. Když cestujeme po republice, vozím s sebou vždy pár sáčků bezového čaje. Pokud je někde voda, která mi nechutná, udělám ráno 1 – 2 bezové čaje, naliju do konvice, doliji 1 – 2 litry studené vody, a takto upravenou vodu s vůní bezinek během dne popíjím. Stává se to výjimečně, ale kdo je připraven, není překvapen 😊. Ke kohoutkové vodě panuje ve společnosti občas odmítavý postoj. Sama jsem měla také období snížené důvěry ke kohoutkovce, ale když jsem si o ní zjistila něco víc, a ještě k tomu přidala téma plastů, nepiji nic jiného, protože studnou naše rodina zatím nedisponuje.

V minulosti jsem připravovala metodiky do škol pro kampaň od Skutečně zdravé školy ,,Pijeme kohoutkovou“¹ a přečetla jsem o vodě z kohoutku, z podzemí, vodě balené i vodě různě filtrované a upravované mnoho článků. Do tématu vody z vodovodního řádu se v článku pouštět nechci, ale odkaz na kampaň dávám do poznámky pod čarou, v materiálech je k tématu volně k dispozici mnoho doplňujících informací. Pokud jste pedagog, jistě oceníte některé z příprav ve výuce.

Zpět k tématu druhů tekutin. Pokud bude dítě přijímat pouze vodu, odpadnou vám z nabídky sycené vody, šťávy domácí i kupované, slazené balené vody, ochucené i neochucené mléko, nedej bože energetické drinky a káva. Mohlo by se zdát, že jsem spadla na hlavu, když píšu u pitného režimu o energetických nápojích, ale zmínit je musím. Když jsem v minulosti konzultovala školám jídelníček, nejednou si pedagogové stěžovali, že mají děti energeťák k svačině už na prvním stupni. Pro mě sci-fi, ale pro někoho realita. Pediatři, výživáři a pedagogové o tomto problému vědí a já osobně doufám, že dojde jednou legislativa tak daleko, že bude na energetické nápoje platit věková hranice pro prodej, obdobně jako tomu je u tabákových výrobků a alkoholu.

Mléko do pitného režimu nepočítáme, protože se z hlediska výživových hodnot počítá do potravin.

Sycené vody by neměly být součástí dětského jídelníčku a dospěláckého výjimečně. Oxidu uhličitého se tělo při své běžné činnosti zbavuje a jeho nadměrné a dlouhodobé dodávání tělu perlivými vodami může uvést tělo do vnitřní nerovnováhy. Z hlediska pitného režimu je problém především v tom, že sycené nápoje nám navodí pocit osvěžení dřív než voda, a tedy vypijeme tekutiny pro dostatečné zavodnění málo. Zároveň mají mírně diuretický účinek, a tak nejsou pro hydrataci nejlepší volbou. Některým lidem způsobují sycené nápoje plynatost.

Možná si teď říkáte, proč se tedy doporučuje při některých onemocněních pití minerálních vod, a proč někteří lidé jezdí kvůli pití přírodních minerálek do lázní? Je to jednoduché, opět jde o míru. ,,Minerální vody nejsou pro běžné pití příliš vhodné, protože obsahují značné množství solí. Jednotlivé minerální vody se liší svým složením a měly by být opravdu užívány jako lék (tj. asi 200 ml denně). Některé minerální vody, označované jako lehké, mají obsah solí nižší a mohou se pít častěji.“²

Slazené nápoje jsou pro běžný pitný režim vždy nevhodné. Vše, co naše tělo dělá, dělá proto, aby bylo ve vnitřní rovnováze. Pokud dodáme tělu potravu nebo tekutiny, jednou z jeho reakcí bude snaha vyrovnat hladinu cukru v krvi, pokud je tato hladina nárazově nepřiměřeně zvýšena. Podle druhu použitého sladidla mohou slazené nápoje glykemii vychylovat – slinivka musí zareagovat. Vyplaví hormon inzulin, který má za úkol hladinu cukru v krvi opět snížit. Neustálým popíjením sladkých nápojů (př. domácí šťávy) slinivku zatěžujeme a postupně se tak můžeme propracovat až k diabetu II. stupně. Problém je, že si toho roky nevšimneme, roky naše tělo nedává signály, že je něco v nepořádku. U nápojů, které nezvyšují glykemii, ale přesto jsou sladké, zase zbytečně zatěžujeme nežádoucím způsobem střevní mikrobiom. Tyto nápoje obsahují nejrůznější umělá sladidla, barviva apod., což není pro lidský jídelníček přirozené. Více o umělých sladidlech a jejich pozitivních i negativních účincích si doporučuji přečíst v článku od Miroslava Šindeláře a Lukáše Roubíka.³

Ve výčtu nevhodných tekutin k běžnému popíjení musím věnovat pozornost i ovocným šťávám, v dnešní době toliko oblíbeným freshům. Maminky je dávají často dětem proto, aby jim dopřály vitamíny. Zde si je potřeba uvědomit, co leží na pomyslných miskách vah. Na jedné straně máme vyšší porci vitamínů, na druhé vysoké množství sacharidů. Věděli jste, že v 0,5 l pomerančového džusu je cca 48 g sacharidů? Tedy víc, než je ve stejném množství coly? Ovocné šťávy jsou fajn, ale měli bychom k nim přistupovat též jako k potravinám. V přednášce od MUDr. Marie Skalské⁴, kterou jsem absolvovala, padlo doporučení, že by dítě mělo vypít max. 150 ml ovocného džusu denně, a navíc ředěného vodou. Sama jsem freshům nikdy nepropadla, ale kdo si je doma děláte, zkuste sníst stejné množství ovoce, kolik spotřebujete pro výrobu jedné skleničky ovocné šťávy, najednou. Navíc odšťavněním přicházíme o vlákninu, která je obsažena právě v odpadu z lisování. V potaz je potřeba brát ještě jednu věc. Trávení začíná v dutině ústní, kde dochází k prvotnímu vylučování enzymů trávení. Tento proces chce ale svůj čas, a pokud vypijeme šťávu na tři čtyři loky, jak to děti s oblibou u sladkých nápojů dělají, procesy trávení nereagují tak, jako kdybychom ovoce nějakou dobu žvýkali v ústech.

Kdy naopak tekutinu lehce osladit? Pokud má vaše dítko průjem. Při tomto onemocnění je důležité dítě rehydratovat. Neslazené nápoje mohou při těchto stavech vyvolávat zvracení, což při hrozící dehydrataci nechceme. ,,Čaj připravujeme černý, ne ovocný ani bylinkový. Vždy ho osladíme, abychom předešli zvracení, nejlépe Glukopurem – hroznovým cukrem, který je rychlým zdrojem energie a méně zatěžuje trávení než cukr řepný. Dětem, které odmítají čaj, můžeme podat jen oslazenou vodu, kterou pro zlepšení chuti nepatrně okyselíme kapkou citronu.“

Poznámky pod čarou: