V různých diskuzích na sociálních sítí vidím poptávku maminek po ,,zdravých“ vánočních perníčcích a ,,zdravém“ vánočním cukroví pro nejmenší děti. V jedné skupině jsem viděla dokonce dotaz po cukroví pro osmiměsíční miminko… Chvíli mi z toho zůstával rozum stát, pak jsem si ale uvědomila, jak jsem to měla první Vánoce s naší prvorozenou.

Přišel advent a já dělala pro atmosféru adventní kalendář – více o něm ZDE. Blížily se Vánoce a hlavou se mi také honila myšlenka na alternativní cukroví pro Majdu… Vlastně je dost jednoduché skočit na lep honbě za vánoční pohodou, kterou máme zafixovanou jako nekonečný adventní sprint, na jehož konci zcela vyčerpaní usedáme ke štědrovečerní večeři a v lepším případě si konečně i oddychneme.

Naštěstí se mi už hned na počátku rodinného života podařilo najít trochu odstup, uvědomit si, co vše vím o výživě, výchově ke zdravému životnímu stylu, dětském vývoji atd. a uvedla jsem se do klidu – Mája žádné alternativní cukroví nepotřebuje a nebude ho potřebovat ani za další měsíce.

Dítě cukroví nepotřebuje nejméně do té doby, dokud ho nezná. Dokud mu ho nenabídneme, dokud ho neochutná, dokud si na něj nenavykne apod.

Jsme to my, rodiče, kdo dítěti určuje jídelní směr a jsme to my, rodiče, kdo se o pár měsíců později trápí s tím, že jeho dítě něco nejí nebo naopak něco horentně vyžaduje. Chceme dětem dopřát, udělat si doma krásnou vánoční atmosféru a místo toho nastražujeme jídelní pasti na sebe i na děti. A proč? Důvodů je mnoho, tak například:

• Chceme malému dítku dávat cukroví, abychom mu udělali ty nejlepší Vánoce a o něco ho neochudili. Otázka zní – bude mít kojenec zkažené Vánoce, když nedostane cukroví? Bude si to v osmnácti pamatovat a vyčítat nám to? Asi těžko.

• Máme doma cukroví, které pro malé děti není vhodné – obsahuje různé alergeny (ořechy, vejce, lepek, mléčné složky…), mnoho tuku a cukru, a to dítěti dávat nechceme. Když bude mít alternativu, nepustí se do klasických druhů… Ráda bych vám to potvrdila, ale nemůžu. Každé dítě je jiné. Některé o věci, které nezná, nemá zájem a když mu je nenabídnete, ani na ně nepomyslí. Jiné děti ale naopak chtějí vše, co neznají nebo to, co vidí jíst maminku. Někdy alternativa pomůže, někdy ne. Co tedy s tím? U malých dětí je lepší pracovat s jejich zorným úhlem aneb Co oko nevidí, ruka nebere. Více o funkčních tipech dle věku dětí v mém e-booku ZDE.

• Jsme maminky pečovatelky a sycení členů rodiny je jedním z našich projevů lásky a náklonosti k nim. Chápu, také to tak často mám. Pozor ale na návyky, které dětem i sobě vytváříme. Na sebe můžeme v budoucnu vyvíjet tlak, aby naše jídlo bylo vždy dokonalé, bylo ho dostatek, uspokojilo chutě všech členů atd. Od ostatních členů domácnosti pak očekáváme ocenění a uznání a když nepřichází, rozjíždí se kolo frustrace a pocitu nedocenění či viny, že nejsme dost dobré, protože nás nikdo nechválí. Dítěti zase vyšlapáváme cestičku k emocionálnímu jedení. Ukazujeme mu model, ve kterém je jídlo vrcholem pohody, lásky a přijetí, a tak v pozdějším věku, kdy pohodu, lásku a přijetí necítí, sahá častěji po jídle, protože si tím uměle vytváří onu pohodu, po které touží. Neříkám, že nemáme nikdy dělat speciální jídla na speciální příležitosti, to ani omylem, ale zvažme, kdy s tím u dětí začínat, jak často tyto situace navozovat a zda někdy nevyměnit raději čas strávený v kuchyni za čas, kdy dítěti věnujeme plnou pozornost při hře.

Co tedy říct závěrem? Mějte jídlo rádi, neupírejte cukroví sobě ani dětem, ale nestavějte vaši vánoční pohodu jen na něm. Tvořte cukroví s dětmi i pro děti. Hledejte ve vánočním požitkářství rozumnou míru a rozmýšlejte, zda je potřeba spěchat se zaváděním cukroví, bramborového salátu apod. už od kojeneckého či batolecího věku. Čtete-li moje články, tak víte, že jsem milovnicí jídla, oslav a Vánoc nevyjímaje. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bych nenapsala ebook Cukroví s dětmi a v pohodě, protože o pohodě mají být Vánoce především.